Talent Srdce
 

Talent srdce je momentem, který posunul Astrofocus do jiného světa. Nenápadná práce výrazně zaujala Ann, odbornici na umění pracující v Guggenheimově muzeu
v New Yorku, která do Prahy přijela kvůli umění reálného socialismu.

 „Soustředíc se na dávno zapomenutý směr, mě ani nenapadlo, že zde objevím něco, co patří mezi průkopnické práce v současném světě umění.“

„Okamžitě jsem viděla vrozený cit pro perspektivu koláže, její vrstvení a sílu přesnými liniemi směřovat práci na koláži k ideální podobě. Je až neuvěřitelné, že to, co se roky učí na škole, dokázal někdo okamžitě vložit skrze talent do svého díla. Nenašla jsem dokonce žádné slabší kusy v jeho prvotinách; jeho dílo to prostě mělo od počátku. Přestože mě překvapila čísla prodaných děl, protože v USA o takové poptávce většina umělců jen sní, věděla jsem, že zájem veřejnosti o dílo Jaroslava Dobeše zcela odpovídá jeho výjimečnosti.“

Ann ze všeho nejvíc zaujala právě tato koláž, Talent Srdce. Její specialitou na umělecké universitě byly právě koláže, takže jsem věděl, že ví, o čem mluví. Přesto mě chvála právě tohoto Astrofocusu překvapila; nepatřil mezi má nejoblíbenější díla. Talent srdce mi otevřel  cestu k první výstavě v USA. Dnes s vědomím, že mé Astrofocusy zdobí stěny interiérů od Nového Zélandu, přes Japonsko, Rusko, Evropu, Anglii, USA nebo Brazílii, si plně uvědomuji, že na počátku toho všeho stála právě důvěra Ann v Talent srdce.

Proč tento Astrofocus nemám rád? Miluji na něm vše, ale nepovedl se mi dokončit v původní představě. Proto kuřák s dýmkou zůstal bílý. (Jedná se o fotku obrazu z Indie od mé známé Isabel).  Zřejmě to tak mělo být, protože ani v pozdějších pokusech o její dokončení jsem Talent srdce nezměnil z původní podoby vytvořené v Indii na Vánoce 2005.

Most v řece pochází z krásného španělského údolí Montanejos (u Valencie), v jehož okolí rád trávím evropské zimy (což se mi už mnoho let nepoštěstilo). Dům v pozadí je z francouzského města Mont de Marsan, které každé léto pořádá nejlepší školu flamenca na světě (tedy z těch, co jsou určeny začátečníkům). Do školy přijíždí studenti z celého světa a samozřejmě učitelé z Andalusie.

Gotická katedrála v Chartres je opředena mystickými legendami všeho druhu. Černá Madona alias egyptská Isis, Druidové, templáři, tajemství biblické Archy, obří labyrint „uprostřed kostela“... Sošky na Talentu srdce jsou právě odsud. Dva začtení učenci mají být Aristoteles s Platónem, ďáblík svádějící ženu s modlícími se andílky nad hlavou, toto vše jsou sošky ztvárňující každodenní děje v naší hlavě.

Rozhodnutí a pochybnosti. Nakonec jediné skutečné rozhodnutí je schopno udělat pouze srdce. Naleznete ho před dívčinou tváří. Lebka v něm patří významnému španělskému velmoži, který nám říká, ať se nebojíme rozhodovat srdcem, protože v principu je stejně jedno, co uděláme či neuděláme. Ale pokud to uděláme srdcem, budeme mít alespoň ten hezký pocit. Vše jinak vysvětluje zmenšená cedule divadla v zapadákově jižního Španělska. Svět je divadlem a my v něm Dony Quijoty (jméno jeho autora je v názvu divadla).

Západ slunce nad mořem je z místa vzniku Talentu srdce (Indie), ale vás určitě víc zajímá charismatická dívka. Bylo ji osmnáct a už psala knihu, uměla několik jazyků, žila v několika zemích (naposled ve Švýcarsku) a chystala se na velký život. Byla tak ohromujícně důstojná a sebevědomá! Byl bych šťastný, kdybych věděl, kde je jí dnes konec. Taky proto, abych jí mohl předat dárek, její Astrofocus Talent srdce.

* * * * * * * *

 

Noty života jsou další milník v proměně Astrofocusu ve výtvarné umění. Američanka Ann se mi zdála příliš hodná, než abych naplno věřil všemu, co o Astrofocusu řekla. Jenomže pak přišla Inna. Neuvěřitelně tvrdá dáma, která se dokázala prosadit v ryze mužském prostředí ruského umění. Astrofocusy  Bod odrazu a Noty života ji oslovily ze všech nejvíc. Inna, mimo jiné kritik umění a kurátorka pracující pro slavnou moskevskou galerii Tretjakovskaja, tehdy řekla:

 „Znám spoustu umělců, kteří si hrají na úspěch, ale v Jaroslavovo umění plně věřím. Je průlomové, kombinuje styly, které mají obrovskou budoucnost. Je strašná škoda, že ho prezentujete tak zastarale, v Moskvě nebo Londýně se to dnes dělá úplně jinak. Z Jaroslavova díla vyzařuje úspěch a vy tuto zář musíte podpořit. Velice ráda vám s tím pomohu.“

Tak jsem díky Astrofocusů Bod odrazu a Noty života skutečně vstoupil do profesionálního světa umění. Jak? Více podrobností naleznete v tomto rozhovoru (O zastavení času >>>).

Co v danou chvíli znamená na koláži pes ve Tvé knize Deja vú vúdú?  Tam, kde je zadumaný stařec s dýmkou a pes?  Zeptal se mě jeden muž.
Astrofocus Noty života obsahuje dvě fotky téhož psa. Se sklopenou hlavou míří k muži, který je právě svěcen na mnicha, a se vztyčenou hlavou prostupuje mou hrudí k oblakům. Majitel psa, umělec s dýmkou v nádherném francouzském městečku La Charité-sur Loire, mi vstoupil do života v době po prohlášení: "Mě už to guruovství nebaví! Radši budu umělcem."

Muži s dýmkou jsem záviděl svobodu, kterou umělec, narozdíl od duchovního učitele, má. Svoboda jednotlivce je pro mě nejdůležitější hodnotou. Po mnoha letech v oboru jsem na počátku tohoto století pochopil, že guru svazován představami svých stoupenců žádnou svobodu nemá; je jen jakousi loutkou v jejich rukách. To se spojilo s názorem, který jsem zastával odjakživa, totiž, že by nikdo neměl naslouchat guruům. Nepotřebujeme je, protože nikdo nemůže být větší odborník na sebe sama než on sám. Takže jsem se rozhodl. A když mě editorka požádala o nějaké mé fotky do knihy, zkombinoval jsem vše do Astrofocusu Noty života.

Pes zde znamená Odcházím. Pozadí koláže tvoří krajina kolem nejstaršího tibetského kláštera v Ladakhu. Dole je kniha o jazzu, jehož noty jsem měl v plánu následovat v příštích letech. Nahoře je slavný guru doprovázen stoupencem na posvátné místo, kde se spalují zesnulí, a vlevo je má přítelkyně z Londýna cvičící pod skalami, na kterých jsem se ve čtrnácti učil volně lézt a žít, a poslouchal u toho Stinga, s jehož synem tato slečna chodila do třídy.

Svět a osud je strašně zamotaný a zároveň propojený, a proto věřím v improvizace jazzmenů života. Pozor ale, abyste si takovou hru mohli dovolit, musíte se nejdříve naučit hrát jako ostatní. Hlavně ale u toho nezůstaňte.

* * * * * * * *

 

 

Bod odrazu je nejenom můj oblíbený Astrofocus určený nejen krásné a zároveň zajímavé osobnosti, ale je to další milník v proměně Astrofocusu ve výtvarné umění. Američanka Ann se mi zdála příliš hodná, než abych naplno věřil všemu, co o Astrofocusu řekla. Jenomže pak přišla Inna. Neuvěřitelně tvrdá dáma, která se dokázala prosadit v ryze mužském prostředí ruského umění. Astrofocusy  Bod odrazu a Noty života ji oslovily ze všech nejvíc. Inna, mimo jiné kritik umění a kurátorka pracující pro slavnou moskevskou galerii Tretjakovskaja, tehdy řekla:

 „Znám spoustu umělců, kteří si hrají na úspěch, ale v Jaroslavovo umění plně věřím. Je průlomové, kombinuje styly, které mají obrovskou budoucnost. Je strašná škoda, že ho prezentujete tak zastarale, v Moskvě nebo Londýně se to dnes dělá úplně jinak. Z Jaroslavova díla vyzařuje úspěch a vy tuto zář musíte podpořit. Velice ráda vám s tím pomohu.“

Tak jsem díky Astrofocusům Bod odrazu a Noty života skutečně vstoupil do profesionálního světa umění. Jak? Více podrobností naleznete v tomto rozhovoru (O zastavení času >>).

Pozadí Bodu odrazu tvoří fotka andaluského městečka Orgiva. Do Orgivy jsem přijel sbírat materiály pro reportáž Frapučíno lámů a Reinkarnovaný cukr. Právě odsud totiž pocházel španělský chlapec prohlášený za reinkarnaci významného tibetského lámy. Příběh tohoto chlapce inspiroval film Malý Buddha a mě zajímalo, co dělá v dospělosti, a jak vše viděli pamětníci ze zdejších vesnic. Když tento španělský opat tibetských klášterů v Nepálu, Indii a Tibetu dospěl, nastražil mu osud do cesty dovolenou na Ibize, tehdejším hlavním městě technoparty... Jak to dopadlo? (Více v knize Deja vú vúdú k vidění zde >>)


Kromě tibetského kláštera naleznete v Orgivě dožívající staré hippies a dvě další zajímavé komunity. Týpí fotka, obraz čaker , lapač snů jsou z té první, romantičtější, stejně jako ekologický časopis pohozený do trávy v lese. Beneficio už přes dvacet let patří k nejdůležitějším nenáboženským alternativním komunitám Evropy. Tvořila zde i zajímavá malířka Monica Sjoo.

No a autobus a nápis Pan Občas-Obchod je z drsnější, velmi alkoholové komunity.

Obě komunity v Orgivě založili Angličané. I já v Andalusii žil s myšlenkou na nový domov. Proto Bod odrazu. Autobus s defektem je znamením toho, že zůstaneme věrni sami sobě bez ohledu na to, co na to řeknou lidé, kteří nás nabádali k nevybočování z řady. Pokud přeci jen budou chtít obhajobu našich činů, naleznou ji na zadním skle.