Omnipotent Life

Osobní příběh Astrofocusu později rád doplním. Prozatím něco málo z toho, co zaznělo v Astrofocus kurzu:

"Kvůli nové knize jsem se po letech fotografoval. Nejdříve jsem navrhl, aby do knihy použili můj starý Astrofocus Noty Života, ale narazil jsem na někdejší slib, že se pro každou třetí knihu znovu vyfotím, tak jsem to nějak zvládl :-)


Samozřejmě název Omnipotent byl zvolen z jistých důvodů:

Omni je anglická předpona z (latiny), jejíž naší obdobou je vše ve slově všeobepínající. Zároveň zde zazní mantra Óm, jež je obdobou našeho ámen.

Potent je nejen potentní, ale také mohutný, silný, efektivní a slovo dokonce zachycuje silné působení na naši psychiku, podobně jako naše "to má grády“. Prostě ve slově potent je obsaženo vše, co v krásách života a žití znovu objevuji poté, co jsem se zbavil smogu typu lidí, kteří nám lidem proměňují život ve všední pesimistickou rutinu bez náboje a tajemné krásy.

Omnipotent není jen krásné anglické slůvko, ale také „hanlivá“ přezdívka, která vznikla podobně jako náš Óm nadsamec. Omnipotent byl chlap, který počátkem XX. století rozjel v USA jógu v podobě jakou známe dnes a nepřímo skrze své exžáky rozjel také buddhismus (tibetský a zenový), a částečně vlastně i sufí. Přesto nebo právě proto měl problémy s kde kým.

Lidem se jeho jógové aktivity nelíbily a jednou do jeho centra vtrhla policie. Omnipotent zrovna studentům předváděl asánu stoj na hlavě a poté, co v ní byl zatčen, spadl a policistům vynadal, že nedělá nic špatného. Tak zase odešli...

Jindy ho šel lynčovat dav za to, že jeho slon, kterého musel pochovat v areálu centra, otrávil místní vodu. Policista dopředu Omnipotenta varoval, aby měl čas utéct, on místo útěku šel davu naproti, sám a beze zbraně. Odvaha dav na chvíli zastavila a Omnipotent jim říká:

„Pánové, než mě zmlátíte, mohli byste mi vysvětlit,  jak můj slon pochovaný v údolí, mohl otrávit vaše studny na kopci?“

Dav se rozesmál a od té doby nikdo nedělal Omnipotentovi problémy, naopak ho zvolili do městské rady.

Dnes se odvažuji říct, že o šťastném životě nerozhodují peníze, postavení, láska, přátelství ba dokonce ani zdraví, nýbrž kvalita lidí, se kterými je váš život propojen. Můžete mít vše, a přesto krásu života a žití ve smogu podivných lidí neuvidíte. A naopak nemusíte mít nic, a přesto, pokud jste v tomto bytí pohrobka života obklopeni lidmi se zářícím srdcem, bude pro vás život nádherný.

 

Noty života jsou další milník v proměně Astrofocusu ve výtvarné umění. Američanka Ann se mi zdála příliš hodná, než abych naplno věřil všemu, co o Astrofocusu řekla. Jenomže pak přišla Inna. Neuvěřitelně tvrdá dáma, která se dokázala prosadit v ryze mužském prostředí ruského umění. Astrofocusy  Bod odrazu a Noty života ji oslovily ze všech nejvíc. Inna, mimo jiné kritik umění a kurátorka pracující pro slavnou moskevskou galerii Tretjakovskaja, tehdy řekla:

 „Znám spoustu umělců, kteří si hrají na úspěch, ale v Jaroslavovo umění plně věřím. Je průlomové, kombinuje styly, které mají obrovskou budoucnost. Je strašná škoda, že ho prezentujete tak zastarale, v Moskvě nebo Londýně se to dnes dělá úplně jinak. Z Jaroslavova díla vyzařuje úspěch a vy tuto zář musíte podpořit. Velice ráda vám s tím pomohu.“

Tak jsem díky Astrofocusů Bod odrazu a Noty života skutečně vstoupil do profesionálního světa umění. Jak? Více podrobností naleznete v tomto rozhovoru (O zastavení času >>>).

Co v danou chvíli znamená na koláži pes ve Tvé knize Deja vú vúdú?  Tam, kde je zadumaný stařec s dýmkou a pes?  Zeptal se mě jeden muž.
Astrofocus Noty života obsahuje dvě fotky téhož psa. Se sklopenou hlavou míří k muži, který je právě svěcen na mnicha, a se vztyčenou hlavou prostupuje mou hrudí k oblakům. Majitel psa, umělec s dýmkou v nádherném francouzském městečku La Charité-sur Loire, mi vstoupil do života v době po prohlášení: "Mě už to guruovství nebaví! Radši budu umělcem."

Muži s dýmkou jsem záviděl svobodu, kterou umělec, narozdíl od duchovního učitele, má. Svoboda jednotlivce je pro mě nejdůležitější hodnotou. Po mnoha letech v oboru jsem na počátku tohoto století pochopil, že guru svazován představami svých stoupenců žádnou svobodu nemá; je jen jakousi loutkou v jejich rukách. To se spojilo s názorem, který jsem zastával odjakživa, totiž, že by nikdo neměl naslouchat guruům. Nepotřebujeme je, protože nikdo nemůže být větší odborník na sebe sama než on sám. Takže jsem se rozhodl. A když mě editorka požádala o nějaké mé fotky do knihy, zkombinoval jsem vše do Astrofocusu Noty života.

Pes zde znamená Odcházím. Pozadí koláže tvoří krajina kolem nejstaršího tibetského kláštera v Ladakhu. Dole je kniha o jazzu, jehož noty jsem měl v plánu následovat v příštích letech. Nahoře je slavný guru doprovázen stoupencem na posvátné místo, kde se spalují zesnulí, a vlevo je má přítelkyně z Londýna cvičící pod skalami, na kterých jsem se ve čtrnácti učil volně lézt a žít, a poslouchal u toho Stinga, s jehož synem tato slečna chodila do třídy.

Svět a osud je strašně zamotaný a zároveň propojený, a proto věřím v improvizace jazzmenů života. Pozor ale, abyste si takovou hru mohli dovolit, musíte se nejdříve naučit hrát jako ostatní. Hlavně ale u toho nezůstaňte.